Navigace
Obsah
Neúplný soupis rolí v Národním divadle zachycuje herecká knížka Zvonimira Rogoze, jejíž obálka a záhlaví je na snímku. Přes pečlivé a úplné zachycení rolí a jednotlivých představení, které uveřejnil archiv Národního divadla, je cenným materiálem, který dokládá komplikovanost situace a vzájemných vztahů osob působících v Národním divadle. Jedině zde se dá leccos vyčíst o intrikách a poměrech v Národním divadle. Z osobní složky Zvonimira Rogoze pak zase vyplývá jeho přínos ke konfliktům a sporům: udržoval čilé kontakty se svou vlastí a poměrně často filmoval, což si vyžadovalo časté uvolňování z pracovního poměru v Národním divadle. I z těchto důvodů, případně z důvodů uměleckých také některé přidělené role odmítl. Po smrti Karla Hugona Hilara ztratil i Zvonimir Rogoz i svého strážného anděla a nastalo krušné xenofobní období spojené s osobou prof. Otakara Fischera, které skončilo v roce 1938 Fischerovou smrtí. Neurvalost a intriky vůči Zvonimiru Rogozovi tehdy v zákulisí reprezentoval především dramaturg Národního divadla František Götz, jehož výpady našly odezvu bezprostředně po druhé světové válce a skončily vyobcováním Zvonimira Rogoze z Národního divadla.
