Navigace
Obsah
Poválečná vlna pronásledování semlela kromě jiných i Zvonimira Rogoze. Nechutné intriky, lži a pomluvy vedly k jeho vyšetřování disciplinární komisí. Bezradnost štváčů a obviňovatelů vystihuje trest udělený za „přečiny“ v době války: pokuta, kterou může Zvonimir Rogoz zaplatit. To pochopitelně neudělal, čímž dokládal svou nevinu i nesmyslnost obvinění. Štvanice ale pokračovala a jejím důsledkem se stalo jeho propuštění z Národního divadla v Praze. Zvonimir Rogoz sice prožil do roku 1950 ještě poměrně šťastné divadelní roky v Českých Budějovicích, na Kladně a v Hradci Králové, ale obecně jeho odpůrci dosáhli svého: sešel z naší první scény, přestal filmovat... Stav jeho mysli, charakter i hereckou velikost oživil po dlouhých desetiletích v několika článcích brněnský herec Pavel Kunert, který právě se Zvonimirem Rogozem prožil jeho poslední československou divadelní sezonu v Krajském oblastním divadle v Hradci Králové. V časopise Dokořán vydávaném Městským divadlem v Brně v říjnu 2006 mj. uvedl: „Mluvil jsem o tom, že Zvonimír Rogoz perfektně ovládal češtinu ač původem Jugoslávec. Ale přece jenom občas... I stalo se, že v monologu Jacquese v Jak se vám líbí - v monologu o šaškovi - na jedné repríze řekl: „Šaška jsem potkal strkáče šaška ...“ atd, atd ... pak vytáh hodinky a zrak mžouravě upíraje na ciferník, řekl důmyslně ... „No co, řekli jsme si - brept. To se přece stává“. Jenže milý Rogoz to řekl na příští repríze zase. „Cifrník“. Tak já jsem se osmělil (ta drzost!), šel jsem za ním a řekl jsem mu: „Nezlobte se, Mistře, ale vy v tom monologu o šaškovi říkáte cifrník“. A Rogoz: „Ano a co jako?“ - „Promiňte, ale v češtině se říká ciferník“. A on: „A já říkám?“ „No, vy jste už dvakrát řekl cifrník.“ „Děkuji, jste velice laskav!“ Na příštím představení, když došel v monologu na toto místo, obrátil se na mě a velice perfektně vyslovil: „... a zrak upíraje na ciferník řek, důmyslně“ ... Inu opravdu - takový byl Mistr mistr.“ (http://www.mdb.cz/dokoran-40/?cislo=34&clanek=245).
Dobové obrázky vystihují postupující tragiku poválečného vývoje: nevinné hry ve Stalinově domě kultury v Českých Budějovicích začaly proměňovat divadlo ve zbraň míru, jak hlásá titulní stránka programu z Krajského oblastního divadla v Hradci Králové.