Zvonimir Rogoz

Poválečnou epochu Národního divadla reprezentoval Václav Vydra nejstarší (1876-1953), který jako správce a záhy i jako ředitel „Zlaté kapličky“ Zvonimira Rogoze bezdůvodně z Národního divadla po 15 letech působení propustil. Zatímco neurvalý dramaturg František Götz na jednom z vyjádření k Rogozově žádosti o přidělení divadelní režie užívá kategorické obraty jako „v žádném případě“ či „vylučují jakoukoli možnost“ uhlazený, ale ničící soudruh Vydra neváhal ani ve výpovědi uvést cynické: „Vzpomínaje Vaší dlouholeté, krásné a úspěšné činnosti na jevišti Národního divadla v Praze a Vašich nezapomenutelných zásluh o činohru, dovoluji si Vám vysloviti svůj upřímný a oddaný dík.“ Zvonimir Rogoz se tak ocitl v těžké situaci: na krku měl šedesátku, žil v cizí zemi a pozbyl zdroj obživy. Navíc byl pošpiněn a v této situaci nucen, aby se vystěhoval do Jugoslávie. Soudní tahanice, které podstoupil v domnění, že očistí své jméno, také k ničemu nevedly: „Počkáme si na lepší časy“, řekl prý předseda senátu, který rozhodoval o protiprávnosti výpovědi Zvonimira Rogoze z Národního divadla. Bylo po únoru roku 1948... Vydrův hrob (na snímku) nalezneme na Vyšehradském hřbitově, nedaleko hrobu soudruha dramaturga Františka Götze.