Navigace
Obsah
Libuše Rogozová podle statistik vystoupila jako host v Národním divadle celkem 37x. Poprvé se tak stalo 26. září roku 1942 ve hře Lilofee od Manfreda Hausmanna. Ač ve hře vystoupila jen třikrát, nelze přehlédnout skutečnost, že roli alternovala s hvězdnou Lídou Baarovou (odehrála 17 představení) a Zdeňkou Švabíkovou-Kožíkovou, která dostala, stejně jako Libuše Rogozová tři příležitosti vystoupit. 21. března roku 1943 pak Libuše Rogozová alternovala v roli Leonory Sanvitale ve hře Johanna Wolfganga Goetha Torquato Tasso Jiřinu Šejbalovou (hrála roli 21x), kuriozitou je skutečnost, že derniéru odehrála dcera dramaturga a jednoho z hlavních odpůrců Zvonimira Rogoze v Národním divadle Františka Götze Eva Klenová. Tehdy se také otec a dcera sešli poprvé na prknech Národního divadla, neboť Zvonimir Rogoz hrál roli krále Alfonse Druhého. Sezona 1942/1943 znamenala pro Libuši Rogozovou největší úspěch, kdy bez alternací odehrála ve všech představeních (celkem 24) roli Dorny ve Zvonu mého města Miroslavy Tomanové. Poslední sezona (1943/1944) do uzavření divadel v Protektorátě Čechy a Morava byla pro Libuši Rogozou ve znamení dvou rolí, přičemž první byla Lia v Pirandellově dramatu Lazar. Vedle skutečnosti, že opět stála na jevišti po boku svého otce, je zajímavé i jméno herečky, za kterou roli dvakrát alternovala: byla jí zkušená Jiřina Steimarová. Sezona se pro ni ale nesla především ve znamení role Bohyně Atheny v Euripidově dramatu Ion, kterou napůl (po sedmi představeních) alternovala s tehdejší posluchačkou konzervatoře Sašou Danešovou. Šlo také o její poslední vystoupení na jevišti Národního divadla, dokonce jeho historické budovy. Psal se 2. květen roku 1944...