Navigace
Obsah
Vlakem a pěšky se oba uprchlíci před Velikonocemi roku 1902 dostali do Ljubljany, příležitostně pracovali (mj. v Postojné byli měsíc zaměstnanci cirkusu Vašata) a přesouvali se směrem k Terstu. Po zatčení policií byli oba posláni vlakem do domovských obcí svých otců. Zvonimir, rodilý Záhřeban, se tak dostal do Đurđevce. Zde se ho ujal bezdětný obchodník a klempíř Ivan Černy a jeho žena Marica. Začal zde opět chodit do školy a také zde, ve dvoraně hotelu Paromlin, po příjezdu herecké družiny, poprvé vystoupil jako herec na jevišti. Představení, kde učinkoval ještě se dvěma přáteli chvíli v rolích Římanů a chvíli křesťanů, ale skončilo stržením kulis a jejich útěkem. Ivan Černy mu na to jen řekl: „Můj Zvonko, z tebe nikdy nebude herec!“. 30. června roku 1904 dostal Zvonimir ve škole vysvědčení a mohl se stát učitelem. Nakonec s Ivanem Černym dle Zvonimirova návrhu udělali mistrovskou práci (barokní měděný hrot věžičky smyšlené budovy), za což dostal výuční list od Živnostenské komory. Černy tehdy v sídle komory v ulici Ilica číslo 37 v Záhřebu potvrdil, že se u něj Zvonimir Rogoz učil plné tři roky a tím splnil jednu ze základních podmínek vyučení...