Navigace
Obsah
Nejenom společné prostředí Záhřebu, ale i poetika Miroslava Krleži oba muže spojovala. Krležovo drama Páni Glembajové nastudoval i přes varování ze strany přátel Zvonimir Rogoz jako režisér v pražském Národním divadle. Premiéra se konala 29. dubna roku 1937 a i přes poměrný úspěch přinesla Zvonimiru Rogozovi ústrky a problémy. V Záhřebu se stal kvůli nežádoucímu Krležovi nežádoucí osobou a po útěku z Protektorátu Čechy a Morava do Jugoslávie v roce 1940 musel hledat azyl ve splitském divadle. Na snímku je pamětní deska Miroslava Krleži na jeho rodném domě v dnešní ulici Pavla Radiće (kdysi Dlouhá ulice) číslo 7. Snad je i symbolické, že se Krležův Vučjak stal poslední hrou, v níž v roce 1980 Zvonimir Rogoz vystupoval na jevišti, stejně tak se Krležovi Páni Glembajové (Glembajevi) režiséra Antuna Vrdoljaka stali jeho poslední filmovou rolí.