Zvonimir Rogoz

Po válce zahájil Zvonimir Rogoz své angažmá ve slovinské Ljubljani. Tehdejší ředitel Oton Župančič mu svěřil poprvé životní roli – Hamleta. Po měsíci volna, kdy se učil roli na Bledu, vedl dlouhé rozpravy s režisérem Osipem Šestem a shodli se, že chtějí Hamleta „hlubokomyslného, osamělého, nepřístupného, misantropického“. Zvonimir Rogoz navíc ztvárnění znal z Vídně v podání Kainze a Rusa Kačalova, ze Záhřebu, kde hrál roli Fijan, z Prahy v pojetí legendárního Eduarda Vojana a konečně znal i filmovou verzi s Astou Nielsenovou. Všechny realizace lze chápat jako důležitý inspirační zdroj. Premiéra Hamleta se pak odehrála 26. ledna 1922 a měla nebývalý úspěch. Protože sezóny ve Ljubljani končívaly dříve, jezdil se Zvonimir Rogoz dívat s manželkou Ludvikou na představení do Vídně a Prahy. Zde se poznal a spřátelil s ředitelem činohry Národního divadla Karlem Hugonem Hilarem. Dle pamětí Zvonimira Rogoze Hilar slyšel o jeho úspěších s Hamletem a svěřil se, že by chtěl hru též uvést, ale nemá herce, načež mu Zvonimir Rogoz poradil Eduarda Kohouta. Hilar odpověděl, že to s Kohoutem zkusí, a když uspěje, pozve Zvonimira Rogoze na hostování, protože v souboru nemá herce jeho typu. Při další návštěvě Hilar Rogozovi poděkoval, ale řekl, že měl na mysli jiného Hamleta než Kohoutova: proto se v říjnu roku 1927 uskutečnilo z Hilarovy iniciativy hostování Zvonimira Rogoze v Praze. Po dvou zkouškách s Gabrielem Hartem a dalších dvou zkouškách se všemi herci vystoupil Zvonimir Rogoz 6. října v 19 hodin poprvé ve Stavovském divadle, kde, ač hrál Hamleta ve slovinštině, dosáhl mimořádného úspěchu, jehož korunou byla nabídka okamžitého angažmá, naučí-li se česky. V té chvílí musel Zvonimir Rogoz brzdit Hilarovo nadšení: navrhl ještě jedno hostování, ale česky. Po roli knížete Myškina v Idiotovi ať diváci rozhodnou... 28. ledna 1929 ve Stavovském divadle hostování proběhlo, 3. dubna podepisuje jednoroční pracovní smlouvu s platností od 1. května téhož roku.

28. června 1929 přijímá dle své herecké knížky první z celkem devíti rolí za sezonu (kromě toho stihl ještě dvě režie) Alíka (Alana Vilíma) ve hře Františka Langera Velbloud uchem jehly.